Zajímavosti z rodokmenu

Celý život v jednom domku v Rozstání

Martin Lošťák se narodil 14. června 1839 v domku čp. 105 v Rozstání. Když se o 45 let později ženil, bydlel pořád tam. V roce 1886 se v tomtéž domku narodil jeho syn Emanuel. Lošťákovi tak drželi stejné stavení nejméně dvě generace, nejspíš déle. Martinův otec, také Martin, byl domkař v Rozstání.

Ženich o 21 let starší

Když si Martin Lošťák v listopadu 1884 bral Františku Kratochvílovou, bylo mu 45 let a byl vdovec. Nevěstě bylo 24. Za rok a čtvrt se jim narodil syn Emanuel, pozdější obuvník. Martin zemřel v roce 1918, Františka ho přežila o 16 let a zemřela v Prostějově v roce 1934.

Kratochvílovi všude

Příjmení Kratochvíl se v rodokmenu z Rozstání objevuje nápadně často. Matka Emanuela Lošťáka byla Františka Kratochvílová, dcera Františka Kratochvíla. Babička jeho nevěsty Marie Hrstkové byla jiná Františka Kratochvílová. Babička Františka Hrstky (z druhé strany rodu) byla Viktorie Kratochvílová. Když se v roce 1934 brali Josef Lošťák a Františka Hrstková, oba tak měli mezi předky Kratochvíly z téže vesnice. Jestli šlo o jednu rodinu, zatím nevíme.

Svatba s podpisem tatínka

Emanuel Lošťák se ženil v září 1908 ve 22 letech. Podle tehdejších zákonů byl ještě nezletilý (plnoletost začínala ve 24), a tak musel jeho otec Martin svatbu stvrdit vlastním podpisem v matrice. Podobně potřebovaly souhlas soudu nebo poručníka i Josefa Šánková (1875) a Josefa Rybářová (1912), obě v té době už bez otce.

Vdova se po letech znovu vdala

František Hrstka zemřel v listopadu 1925, bylo mu teprve 39 let. Jeho dceři Františce bylo tehdy 13. Vdova Anna, rozená Crhonková, zůstala sama dlouho: znovu se vdala až v červnu 1938, za Aloise Sedláka. Bylo jí 49 let. Víme to z poznámky, kterou farář dopsal k jejímu křestnímu zápisu.

Tři generace sedláků na jednom gruntu

Statek čp. 10 v Makově u Kunštátu patřil Šurým nejméně tři generace. Josef Šurý ho držel na začátku 19. století, jeho syn Tomáš se tu narodil v roce 1816 a statek po něm převzal, a Tomášův syn Josef se tu narodil v roce 1858. Ten už ale sedlákem nebyl. Odešel do Blanska, kde sloužil jako panský služebník a kočí.

Ze Slovácka do Blanska

Antonín Hlaváč se narodil v roce 1866 ve Veselí nad Moravou – Předměstí, v rodině podruha. Vstoupil k četnictvu, a tak se dostal až na Blanensko. V roce 1898 si vzal Josefu Mikuláškovou, dceru zámečníka z Těchova, a v Blansku zůstal jako soudní sluha. Díky němu má rodina kořeny i na jižní Moravě, u Hluku a Veselí.

Hostinský z Těchova

Josef Kakáč byl v 70. letech 19. století hostinským v Těchově u Blanska. Jeho dcera Josefa se provdala za zámečníka Karla Mikuláška. Karlův otec Martin byl v Těchově krejčovským mistrem. Zámečníků je v rodině víc: zámečníkem byl i Vincenc Vladík v Doubravici a jeho syn Josef v Letovicích.

Z podučitele hajným

František Šánek se v roce 1853 objevuje v Těchově jako podučitel (školní pomocník). O dvacet let později je v matrice zapsaný jako hajný v Holešíně. Jeho dcera Josefa se v roce 1875 vdala za Vincence Vladíka a stala se pramáteří Vladíků.

Svatba přesně devět měsíců před narozením

Josef Šurý a Josefa Rybářová se vzali 28. října 1912 v Blansku. Jejich dcera Emílie se narodila 4. srpna 1913, přesně 280 dní po svatbě. Emílie se pak dožila 89 let.

Dvě vdovy a smutný listopad 1925

Anna Zukalová z Rozstání se poprvé vdala za domkaře Bohumila Kratochvíla. Ten ale brzy zemřel a v srpnu 1888 si ji, tehdy třicetiletou vdovu, vzal o čtyři roky mladší Josef Crhonek z Marianova. Za osm měsíců se jim narodila dcera Anna. Smutný byl pro rodinu listopad 1925: 2. listopadu zemřel Annin zeť František Hrstka a o necelé dva týdny později, 15. listopadu, i Josef Crhonek. Mladší Anna tak během jednoho měsíce přišla o manžela i o otce.

Svatba se souhlasem dvou otců

V říjnu 1869 si v Těchově u Blanska vzal mladý zámečník Karel Mikulášek dvacetiletou Josefu Kakáčovou, dceru domkaře a pozdějšího těchovského hostinského. Oba snoubenci byli podle tehdejších zákonů nezletilí, a tak oba otcové, Martin Mikulášek a Josef Kakáč, museli v matrice vlastní rukou podepsat souhlas. Farář se přitom spletl: u matky nevěsty napsal stejné rodné příjmení jako u matky ženicha (Novohradská). Podle Josefina křtu z roku 1849 byla ale její maminka Františka rozená Fernicová, z rodiny domkaře z nedaleké Obory.

Dvě babičky Novohradské

Když se 18. února 1886 v Horní Lhotě narodil František Souček, měl dvě babičky se stejným rodným jménem: otcova matka Anna i matčina matka Cecilie byly rozené Novohradské. Rodiče Jan Ševčík a Aloisie Součková tedy nejspíš byli příbuzní. Jan se při křtu sám přihlásil k otcovství a podepsal se do matriky. Novohradští žili i v sousedním Těchově, odkud pochází Cecilie Novohradská z rodu Mikuláškových, takže se možná dvě větve rodokmenu potkávají právě tady.

Rybaření, které skončilo ve Svitavě

František Souček, slévač z Horní Lhoty, šel 15. září 1942 chytat ryby k Ráječku. U vody dostal záchvat, spadl do Svitavy a utonul. Bylo mu 56 let. Pochovali ho na městském hřbitově v Blansku, kde dnes leží ve společném hrobě se synem Bohuslavem.

Tovaryš z První brněnské strojírny

Josef Vladík z Doubravice se v roce 1898, v devatenácti letech, učil řemeslu ve velkém. Pracoval jako strojník (tovaryš) v První brněnské strojírně, jedné z největších továren v Brně, a večer chodil do speciálního kurzu pro kovodělníky na české průmyslové škole. Jeho jméno je v tištěné výroční zprávě školy. Pak se vrátil na venkov: v roce 1903 byl zámečníkem v Letovicích a usadil se ve Zboňku.

Jediný švec ve vsi krejčích

V Rozstání se v 1930. letech šilo. Adresář z roku 1939 tam uvádí šest krejčích a dokonce krejčovské družstvo. Obuvník byl ale jen jeden: Emanuel Lošťák. Ševcem byl už v roce 1908, když se ženil, a řemeslo držel i po třiceti letech.

Ze Zboňku na gymnázium a k policii

Teodor Vladík, syn zámečníka ze Zboňku, chodil v letech 1922–1930 na státní gymnázium v Boskovicích. Vystudoval práva a jako JUDr. nastoupil k policejní správě v Brně. V roce 1938 byl policejním konceptistou, po válce policejním radou. Jeho jméno se objevuje v odborných knihách o brněnském gestapu a o bezpečnostních složkách po roce 1945. Co přesně v nich o něm stojí, se teprve musí zjistit – knihy nejsou volně na internetu.

Tenisové kurty v Blansku

Když Asociace sportovních klubů Blansko v roce 2014 slavila 85 let, ocenila i Karla Vladíka: pomáhal stavět tenisové kurty, vedl okresní tenisový svaz a ve svých 75 letech pořád rekreačně hrál. Je to děda Karel (1939–2023), rodina to potvrdila.